Před nějakou dobou jsem začal pokukovat po Doom Emacs. Narazil jsem na něj v nějakém videu na YouTube, a zaujal mě. A geek uvnitř mě si řekl „proč ne?“.

Nějakou dobu jsem zkoumal co to všechno umí a co je potřeba se naučit, a nakonec jsem si řekl, že do toho jdu. Naplno. Takže Doom Emacs se stává mým hlavním (a prakticky jediným) textovým editorem.

Co to vůbec je?

Emacs (resp. GNU Emacs) je textový editor vyvíjený od roku 1985. Jde o editor, který jde různě upravovat, modifikovat a přizpůsobovat si na míru.

Jde použít pro psaní kódu, správu poznámek, úkolů, souborů (má vestavěný terminál) a podobně. S nadsázkou se o něm tvrdí, že je to samostatný operační systém. :D

Doom Emacs je „distribuce“ Emacsu připravená k použití. Už v základu obsahuje spoustu různých modulů, základního nastavení a tak. Stačí nainstalovat, spustit, a můžeme pracovat. Mimo jiné obsahuje „evil“ mode, kde je ovládání velmi podobné tomu, jak funguje Vim.

Proč to děláš?

Otázka proč přecházet zrovna na Doom Emacs, když je dneska plno moderních editorů prošpikovaných všemi možnými funkcemi, je jistě na místě. A vlastně nevím - jsem asi už přehlcený „moderním“ softwarem a tím, jak se všude cpe AI. Zároveň se mi líbí rozšiřitelnost Emacsu a to, že může nahradit spoustu jiných programů (mailový klient, matrix chat a tak) a existuje pro něj spousta, opravdu spousta rozšíření!

Jak na to?

To je přesně to, co jsem nikde na internetu pořádně nenašel. Chyběl mi jakýkoli základní návod jak Doom Emacs funguje, jak se nastavuje, jak s ním pracovat… No, a tak jsem se rozhodl, že svoje prozkoumávání budu dokumentovat tady na blogu. :)

Dopředu říkám (a asi to budu často opakovat), že jde popis toho, jak Doom Emacs chápu já, jak s ním pracuju a jak si ho přizpůsobuju. Je možné (vlastně spíš pravděpodobné), že můj způsob práce s Doom Emacsem není ideální, šlo by to dělat rychleji, efektivněji, líp. Rád se nechám poučit jak na to. :)

Ale teď už se pojďme podívat jak na to…

Instalace

Doom Emacs mám nainstalovaný na Macbooku, takže budu psát primárně z pohledu uživatele MacOS. Zkoušel jsem to ale i na linuxu a vlastně se to skoro neliší, takže není problém.

Uživatelům Windows se omlouvám, ale je rok 2026, Windows 11 jsou shit plný reklam a nevyžádané AI, takže na tuhle platformu se zaměřovat nebudu. I když to údajně nějak jde taky.

Celý popis instalace jako takové je krásně shrnutý v repozitáři na GitHubu. Před samotnou instalací Doomu je potřeba mít nainstalovaný Git, Emacs, ripgrep, GNU Find a (volitelně) fd. Se vším pomůže Homebrew.

brew install git ripgrep 
brew install coreutils fd xcode-select --install

U Emacs je na Macu možnost vybrat si z víc variant, já jsem si zvolil Emacs Plus, a funguje.

brew tap d12frosted/emacs-plus 
brew install emacs-plus ln -s “$(brew --prefix emacs-plus)“/Emacs.app /Applications/Emacs.app

Pak už jenom zbývá spustit samotnou instalaci pomocí

git clone https://github.com/doomemacs/doomemacs ~/.emacs.d ~/.emacs.d/bin/doom install

a počkat, než dojede. To trvá několik minut. Pak už stačí jenom přidat doom do (v mém případě) .zshrc

export PATH=“$HOME/.emacs.d/bin:$PATH“

a nakonec v terminálu spustit doom sync a už můžeme spustit Emacs.

První věc, co po spuštění doporučuju udělat, je nainstalovat nerd fonts. Dělá se to jednoduše příkazem. Jsou dvě možnosti, které udělají to stejné:

  • zmáčknout SPC : a napsat nerd-icons-install-fonts - zmáčknout OPT x a napsat nerd-icons install-fonts

SPC : je Doom verze OPT x. Ale k těmhle srandám se dostanu později.

Po instalaci je dobré dát ještě doom/reload - jde to zase stejným způsobem, jako instalace, nebo přes zkratku SPC h r r.

To by pro začátek asi stačilo. V další části se podíváme na to, jak funguje nastavení.